Když jedna kuchyně nestačí

Některé zakázky začínají jednou kuchyní. Tahle začínala téměř dvaceti.

Architekt Martin Čeňek navrhl soubor apartmánových domů v horách. Každý byt měl jinou dispozici, jiné rozměry a jiné nároky na využití prostoru. Přesto bylo od začátku jasné, že celý objekt musí fungovat jako jeden celek.

Nevyráběli jsme dvacet kuchyní. Vytvářeli jsme jeden interiér v téměř dvaceti různých podobách.

Právě kuchyně bývá bodem, od kterého se odvíjí celý interiér. Musí být praktická, odolná a současně dostatečně univerzální, aby přirozeně navázala na ostatní vybavení bytu. Každá z kuchyní proto vznikala podle konkrétní dispozice, ale všechny vycházely ze stejného principu. Světlé plochy, dubová dýha a jednoduché nadčasové linie.

Na kuchyně navazují vestavěné skříně, předsíňové sestavy a obývací stěny, případně je vše propojeno do jednoho celku. Místo navrhování každého kusu zvlášť jsme vytvořili soubor modulů, které bylo možné skládat podle jednotlivých dispozic. Díky tomu si každý apartmán zachoval vlastní charakter, ale zároveň zůstal součástí jednotného celku.

Někde vznikla jednoduchá sestava pod televizí, jinde více než šestnáct metrů dlouhá nábytková stěna propojující několik funkcí najednou. Od předsíňové sestavy přes interiérové dveře a dýhované obklady stěn až po obývací část.

Stejnou pozornost jsme věnovali ložnicím. Vestavěné skříně jsme doplnili o pracovní kouty všude tam, kde to prostor dovolil. V dětských pokojích vznikly atypické palandy, které působí lehce a vzdušně, přestože musí zvládnout každodenní provoz a vysoké nároky na bezpečnost.

Postupně přibývaly další části projektu. Vybavení koupelen, recepce, společenská místnost i dětský koutek s krbem.

Právě takové projekty ukazují, že kuchyně na míru a vestavěné skříně nejsou samostatné výrobky. Jsou součástí celého interiéru. Každý detail navazuje na další. Materiál, proporce, světlo i způsob používání.

Výsledkem je téměř dvacet bytových jednotek a společných prostor, ve kterých se opakuje stejná myšlenka a styl. Nábytek díky tomu není dominantou interiéru. Je jeho přirozenou součástí.

Ať už host přijede v zimě za sněhem nebo v létě za horskou turistikou, většinu věcí kolem sebe možná ani nevnímá. Otevře skříň, odloží věci, uvaří si večeři, uloží děti do postele a ráno zase vyrazí ven.

A právě tehdy víme, že jsme svou práci odvedli dobře.